Oko ztratíš ve chvíli když pracuješ bez brýlí Pavel Dobeš akordy

Varianta 1/4

Transpozice

GAlois byl sAmioustružník ze staré škColy
a deset dD7alších řemesel znGal,
byl žňová hlAmiídka, hasil stodColy,
v umění tD7éž se orientovGal,
veřejnost znAmiala E+Aloise CCrhu
z televizD7e i z veletrhGu,
pořádal přAmiednášky, rE+ozdával pCodpisy,
večery trD7ávil nad dopisGy,
v továrních hE7alách visely jeho pAortrétyA7,
pDionýři ze špejlí, z kD7aštanů stavěli mGaketyG7
.AmiD7GEmiCD7G

Děvčata Crhu svlékala očima,
Crhou se nechala vodit za nos,
byl to expert a na práci číman,
kabrňák, moloděc, no abnormální kos,
a když normy trhal, když soustruh roztočil,
lítaly jiskry jak hejna vos,
"dřeš jako Crha" stalo se frází
asi tak běžnou jako "polib mě v šos",
zase jsme měli někoho dělného původu,
kdo se stal ozdobou prvomájových průvodů.

Minulý týden v pátek si přivstal
a prvním taxíkem na šichtu jel,
když ho nesli k soustruhu, ještě si pískal,
ještě měl oči jako orel,
potom však přestal vnímat lidi
a začal vytáčet šponu krutou,
v momentě také zřetelně vidí,
že ji má v oku zabodnutou,
teď poprvé chlapy přešel smích, už ani nehlesli,
a bez hloupých narážek Crhu z dílny zas vynesli.

Za oknem kliniky den už se šeří,
na stolku brambořík smutně kvete,
bez kříže u zdi tam pacient leží
a jeho jméno snad uhodnete,
vždyť jste ho znali, chudáka Crhu,
z televize i z veletrhu,
pořádal přednášky, rozdával podpisy,
večery trávil se nad dopisy,
v továrních halách jsme věšeli jeho portréty,
děcka jsme učili z kaštanů stavět makety.

100%