Balada o divokém západě Znouzectnost akordy

Nádech - a výdech.

Dnes tedy naposledy - Dobrý večer!

Pohodlně se položte na podložku,

nejlépe omyvatelnou, třeba dlaždičky.

Kdo nemá dlaždičky, stačí, když se opře o zeď

a nyní začneme s uvolňováním.

Zkřížíme ruce a nohy na prsa, ták, pěkně a

koncentrujeme se, pozor, na levý palec pravé nohy.

Představujeme si, jakoby ani nebyl živý,

jako by byl dřevěný.

A celá noha již jako by byla dřevěná, ták.

A obě nohy jako by byly dřevěné. A skutečně.

A tak my tu stále ležíme a nemůžeme se pohnout.

Je naprosté ticho, takže vnímáme i ony hluboké

tibetské meditační tóny tlustého střeva.

Ták. A cítíme, jak se tu vznáší naše vlastní myšlenky.

Doufám, že jste předem pečlivě utěsnili

všechna svá okna a dveře,

jinak vám totiž vesmírná energie vašeho těla

bude zbytečně utíkat pryč do dálek kosmického prostoru.

A vy tak budete pořád slabší a slabší

a nemocnější a ubožejší a vyčerpanější.

Definitivním zakončením naší relaxace

pro mnohé bude dechové cvičení.

Uklidníme se, vždyť všechno je tak malicherné

a nepodstatné, a začínáme se nadechovat.

Nadechujeme se zhluboka a ještě

a představujeme si, jako bychom měli

nekonečné strojní plíce.

A tak se nadechujeme stále a dlouze, ták,

a nešidíme to(!), a zhluboka, ták, a ještě,

a ještě trošku, a ještě, a ještě víc, a ještě, a ještě.

Naše relaxační cvičení končí.