Teď Marta Kubišová akordy

^HmiAž začneme si vážit čisté vody víc než ^F♯vína

a ^Avzduch chápat jako hlavní manu ^Hmižití,

pak ^Emiv každém slušném ^Gčlověku spatříme ^Dcherubína,

ne ^Ghlupáka, jenž naivitou se ^F♯sytí.

Až ^Hmipoctivost se stane hlavní hnací silou ^F♯píle

a ^Apomluva špínou, jíž se každý ^Hmištítí,

pak ^Emibude zřejmý smysl v každém započatém ^Ddíle

a ^Gúlovek neoslepí oka ^F♯sítí,

Kdy ^Gpřestaneme říkat slůvka ^D„až“, „pak“, ^Emi„kdyby“,

kdy ^Gnebudou ^Dzačínat všechny naše ^Emisliby

^Gslůvky ^C„kdyby“, „pak“ či ^Emi„až“ –

„až ^Hminaprší a ^Auschne“

„kdyby ^Clidi byli bez chy^Dby“?

Však ty ^Cčasté průpovídky ^Dznáš!

Tak ^Ghleď

Místo ^Hmislůvek „až“, „pak“, ^Emi„kdyby“

^Dokamžitě ^Cříkat rozhodné slovo ^A„TEĎ!“

TEĎ!^F♯

Teď ^Hmizačli jsme si vážit čisté vody víc než ^F♯vína

a ^Avzduch chápem jako hlavní manu ^Hmižití,

teď ^Emiv každém slušném ^Gčlověku vidíme ^Dcherubína,

ne ^Ghlupáka, jenž naivitou se ^F♯sytí.

Teď ^Hmipoctivost se stala hlavní hnací silou ^F♯píle

a ^Apomluva špínou, jíž se každý ^Hmištítí.

Teď ^Emije nám zřejmý smysl v každém ^Gzapočatém ^Ddíle,

náš ^Gúlovek neoslepí oka ^F♯sítí.

^GTEĎ, kdy ^Dkaždý přesvědčen je ^Emio tom,

^Dže žijeme ^GTEĎ

a ^Dne až někdy ^EmiPOTOM,

teď nemáme ^Dčas si ani ^Czávidět.

Jen ^Hmihleď, jak ^Cteď se ^Dzmenšil svět!

^GTeď, kdy ^Dkaždý přesvědčen je ^Emio tom,

^Dže žijeme ^Gteď a ^Dne až někdy ^Emipotom,

teď, kdy ^Dtak se zmenšil ^Csvět,

že ^Hminikdo už dnes nemu^Csí ^Dnikomu nic závi^Emidět.

co bude ^Apotom,

^Dprávě ^GTEĎ!