Venku zuří jaro Jarret akordy
Varianta 1/1
Transpozice
-
ESleduju jak jeden pán u okýnka usíná,
F♯miklimbá a slintá něco se mu zEdá.
S trhnutím pak procitá a jak F♯mitráva deštěm pobitá,
vstává A♭ipřed ústa si ruku dáAvá někam HutíkáE.
Na jeho místo k oknu usedá žena, kterou dobře znám
z obálky Květů, jež držel tamten pán.
Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá.
Ví že už jen musí, že žádný můžeš neplatí.
A ona HvíC♯mi, že A nehřeje že nechlEadí
a Ana dotek je jak se zHdá tak akoErát.
Venku zuří jaro, Ajá mám jednu starost,
kdy víEceletku zasadím.
Chce to ňákou změnu,
Ato co nedoženu,
Ez dohledu snad neztratím.
Kam zmizel onen spící muž, co ho bodá jako nůž,
nůž ostrý jako kletba, jako urážka.
Krátký sen uprostřed dne ho nechá, ať si vzpomene
na to, na co myslet nechce, ale spíše ne.
A ta žena možná ví, že ví, ale stejně z toho nesleví,
už je přece pozdě, už nic nezmění.
Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních,
místo tečky, bože, chtěl bych radši vykřičník.
I když vím, že nehřeju, že nechladím,
a na dotek jsem, jak se zdá, tak akorát.
Venku zuří.....
100%