Proroci víry Jaromír Nohavica akordy

// Pozn.: Zatím nevydaná píseň, Jarek ji hraje na koncertech (poprvé 16.11. 2014 - Staré písně na starou kytaru), provizorní název i text převzat, zdroj: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/nohavica-jaromir/proroci-viry-672412

Am C G Dm C C G Em

E||------------------------|------------------------|------------------------|------------------------||

B||------------------------|------------------------|------------------------|------------------------||

G||------------------------|------------------------|------------------------|------------------------||

D||--2----x--x--2----x--x--|--0----x--x--3----x--x--|--2----x--x--5----x--x--|--0----x--x-------x--x--||

A||--0----x--x--3----x--x--|--2----x--x--5----x--x--|--3----x--x--7----x--x--|--2----x--x--2----x--x--||

E||------------------------|------------------------|------------------------|-------------0----------||

měl jsem strach, když jsem bral za černou kliku,

byla vyleštěná nadějemi prosebníků,

kteří stávali tu kdysi v dlouhé řadě

každý sám a všichni pohromadě

a já mezi nimi.

Ta řada byla dlouhá jako had,

vinula se dolů po schodech a potom ven podél vrat

byla tak smutná, tak dlouhá,

neboť na jejím počátku stála naše touha

a na jejím konci ty dveře

za nimi tlumený smích a křesla, kožená křesla

kdo to tam seděl v nich?

Kde jste vy, kdož jste tu seděli?

kukátkem v dveřích na nás hleděli,

tvářili se úlisně i přísně tolik let

kde jste, vy kdož jste měli palce na tepu doby?

prznitelé dobra a šiřitelé zloby,

sadaři našich smutných životů

od plotu ku plotu a zpět.

Stále titíž: proroci víry

z poddveří cítíš pach síry,

stále stejní s cvikrem na oku

světodějní úředníci pokroku.

Opřel jsem se do dveří až vypadly z pantů

tak lehce a snadno jako lístek amarantu

padá z pohřebního věnce

ty dveře byly z dýhy a skřípaly tak tence,

že by snad člověk začal litovat jejich strašlivého pádu

kdyby vzadu, úplně vzadu

v rohu té kanceláře, když se zvedl prach,

kdyby nevisely na stěnách

ty jejich tváře

a z nich šel strach.

Byly to normální obličeje

šedé a fádní

jako když hraješ v kartách Padni komu padni

a ani nevíš, které eso šlo a které nešlo

takových tváří už kolem tebe přešlo

a tady náhle na té stěně vzadu

v té hloupé kanceláři jako v galerii v Pradu

najednou zahlédl jsem porotu

našich životů.

Kde jste vy, kdo jste tu seděli?

kukátkem v dveřích na nás hleděli,

tvářili se úlisně i přísně tolik let

kde jste, vy kdož jste měli palce na tepu doby,

prznitelé dobra a šiřitelé zloby,

sadaři našich smutných životů

od plotu ku plotu a zpět

stále titíž: proroci víry

z poddveří cítíš pach síry,

stále stejní s cvikrem na oku

světodějní úředníci pokroku - já vás znám

sedíte tam

sedíte jinde, čelem k ikonám!

Já vás znám...

příjmením i jménem,

sedíte vždycky na místě vyvýšeném.

Pořád, pořád, pořád,

zatímco my: spořádaně stavíme se do řad.