Balada o očích topičových Hm... akordy

^AUtichly továrny, ^Eutichly ulice,

usnuly^A hvězdy ok^Eolo měsíce

a ^Az města celého v pozdní ty hodiny

nez^Davřel očí svých jeno^Em dům jediný,

o^Ačí sých ohnivých, co d^Eo tmy křičí,

^Dže za ^Animi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí^E

^Ddělníků deset své svaly ž^C♯m7elezem propletlo,

^Bm7aby se ruce a oči jim ^Ezměnily ve světlo.

"^DAnton^Aíne, t^Gopiči elektrárenský,

^DAnt^Eoní^Fne, d^Go kotle přilož!"

^AAntonín rukama, j^Eež nad oheň ztuhly,

^Apřikládá plnou l^Eopatu uhlí,

^Aa že jen z člověka ^Esvětlo se rodí,

^Atak za uhlím vždycky kus ^Eočí svých hodí^A

^Dv praméncích drátů nad m^Cm♯7ěstem plují,

^Bm7v radostná světla se ^Erozsvěcují.

^GAntoníne, anton^Aíne, a^Gntoníne

^DSmějí se soudruzi, Antonín s n^Aimi

^Da uprostřed noci s hvězdami e^Elektrick^Aými

^Gna svoje ženy si vzpomenou n^Fa chvíli,,

^Gkteré tak často si dětinsky m^Ayslily,

^Dže muž na svět p^Břišel na ^Gsvět aby jim pat^Ařil.^{E A E}

^AV tu chvíli Antonín, topič moz^Eolnatý,

poznal těch d^Avacet pět rok^Eů u pece, u lopaty,

^Av nichž oči mu krájel plamenný ^Enůž,

a p^Doznav, že stačí to muži, b^Ey zemřel jak muž,

^Dzakřičel nesmírně ^C♯m7nad světem vším, ^Bm7zakřičel ^Enad nocí,

^D"Soud^Aruzi, ^Gdělníci elektrárenští,^{D E}

^Fslepý j^Gsem, - nev^Aidím!"

^EDělník je smrtelný,

^EAntonín ^Emumírá,

^Džárovka zpívá:^A