Řekl mi chlápek Epydemye akordy

^GŘekl mi chlápek: "^EmTy seš moc hodnej,

^Ca tvoje písně ^Djemný jsou.

^GNěco tam brnkáš, ^Emzamrazí v zádech,

^Ca pak ti včely ulítno^Du.

^GPodívej na mý ^Emtetování,

^Chele, jak jizvy ^Dstihly srůst.

^GChybí ti, hochu, ^Emještě zvládnout

^Czahrát si se mnou to ^Dpravý blue^Gs.

Blues jako děv^Gka, uprostřed l^Eméta,

žádnej r^Comán, žádný sv^Dádění,

blues jako d^Gávka, ve stínu g^Emhetta,

když ti ž^Cilou projde síla d^Dvoudenní,

blues jako b^Gahno, na dně c^Emhlastu,

který t^Cělem procház^Dí,

pak ostrý r^Cáhno,

a černej z^Gástup

lidí, co tě ^Cještě jednou naposledy prováz^Dí."

Já ke^A♭jv´ jsem hlavou,

Ale ^A♭stejně mi bylo n^Fmad míru jasný,

^C♯že mi svý hrůzy nepro^E♭dá.

Blues pro mě n^A♭ení zfetovaná s^Fmchíza,

vyžilá ^C♯póza rocke^E♭ra,

^A♭je to jen běžně z^Fmakřivenej život,

co ^C♯tvý vlastní nehty pod kůži za^E♭rejvá.

Blues, to je ^A♭mina uprostřed ^Fmléta,

prasklá b^C♯ublina tvýho svá^E♭dění,

je to v^A♭ina na konci sv^Fměta,

kterou ^C♯zahalilo naše společný zatmě^E♭ní.

Blues je ^A♭zákon nočních l^Fmetů,

chvíle ^C♯hrůzy, přistán^E♭í,

/: mrtvej ká^A♭moš z druhýho bř^Fmehu,

když ti ^C♯za ramenem šeptá o svým posl^E♭ání :/