Hrad Brontosauři akordy

Varianta 1/6

Transpozice

1. Ráno Eotevřel jsem okno ven, tak bílej den,
   že jen nAevěstu, a moh' se brEát,
   na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
   jak nF♯ad Vltavou Pražskej hrHad,
   ráno je nEaděje, co neumírá před polednem,
   když dAo oběda nevyjdeš vA♭en,
   jukneš se nAa teploměr nálady a pEodle pole
   s nHovinama začneš dEen.

R: Co člověk nemá, mAá, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
   co může nedat, dEá, rovinu hledá na rovině plání,
   jak smířit radost i stHesk, a Boha na nebi, hej, hej,
   když se mu u srdce blEejská.

2. Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
   že jen nevěstu, a do pekla moh',
   tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
   co vrší se jak v létě stoh,
   moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
   do oběda času dost,
   jak z jinýho století, jak vnucenej sen
   si připadáš, jak špatnej host.
R:
R:
R:

100%